Aikido Kids

V dnešním rozhovoru jsme si povídali se třemi členkami nejnovější tréninkové skupiny v našem klubu, Aikido Kids. Na moje otázky odpovídaly Natka a Nikča Mizerovy a Káťa Kopecká.

Jak na tom teď jste s aikidem? Trénujete?
Natka: Jo, dneska jsme byly s Káťou venku trénovat.

A co jste trénovaly?
Natka: Kihon dosa, a pak nějaký techniky.

Techniky ve dvojici?
Nikča: Jo, my jsme se postupně střídaly.

Takže jste cvičily někde venku na trávě včetně pádů?
Káťa: Jo.

A nebolí to, když venku padáte?
Nikča: My jsme si vybraly dobrou trávu.
Natka: Když se to prostě umí, tak to jde.

Takže si musíte vybrat dobrou trávu a musíte umět padat… A co takhle cvičíte, když si jdete zacvičit ven?
Káťa: Nejčastěji třeba nihonme kumite.

Pamatujete si všechny techniky, co jste se naučili, nebo už jste něco zapomněly?
Nikča: Já už jsem jich pár zapomněla.
Káťa: Já si moc nepamatuju ty názvy.
Natka: Jako umíme to, ale ne ty názvy.

Jak dlouho trvá váš trénink, když si jdete zacvičit ven?
Káťa: Třeba čtvrt nebo půl hoďky.

A jak často takhle trénujete?
Natka: Jednou až dvakrát týdně.

Cvičíte aikido taky sólo? Nejen ve dvojici?
Natka: Jo, třeba s bokenem.

Vy máte svoje vlastní bokkeny?
Nikča: Ne, my máme klacky.
Káťa: My vezmeme prostě nějaký klacek, co se někde válí na zemi, a zkoušíme to s ním.

I ty techniky ve dvojících s bokkenem takhle cvičíte?
Natka: No, snažíme se.
Káťa: No třeba že jeden seká a druhej se uhýbá.

A jak jste se vlastně do aikido kids dostaly?
Natka: My jsme se šly podívat na ukázky a pak jsme to chtěly zkusit, tak jsme se přihlásily.

A Káťa?
Káťa: Natča mi říkala, že je to hodně dobrej kroužek, tak jsem to zkusila a v podstatě je to jedinej sportovní kroužek, u kterýho jsem vydržela.

Jak dlouho jsi tam vydržela?
Káťa: Asi rok a půl.

A jak dlouho cvičíte vy, holky?
Natka: Dva a půl roku.

Co vás tak moc zaujalo na těch ukázkách, že jste si řekly, že budete chodit?
Nikča: Líbilo se nám, že se budeme třeba umět bránit a tak.
Natka: Proti úchylům.
Nikča: A různým lidem.

Na ukázkách jste viděly i další věci, třeba karate, tai chi, proč jste si vybraly zrovna aikido?
Nikča: Za prvé to bylo nejzajímavější a za druhé jsem si říkala, že se to bude nejvíc hodit.

Jako že je to nejužitečnější na sebeobranu? A proč si to myslíš? Proč ti třeba karate nepřišlo tak užitečný?
Nikča: No, já nevím, mně přišlo lepší to aikido, že tam byly vidět hmaty a chvaty a tak.

A ty, Katko, říkáš, že je to jediný sportovní kroužek, u kterého jsi vydržela. Cos ještě zkoušela dalšího?
Káťa: Fotbal, florbal, a ještě Spartana.

A co je na aikidu jinýho, žes u toho vydržela?
Káťa: Trenéři jsou hodně dobrý a já se tam cítím dobře.

Kdo je nejlepší trenér?
Káťa: Tak to nevím.
Nikča: Podle mě asi Martin.
Natka: Anebo Brzda nebo Jožka.

Co vás baví na tréninku?
Nikča: Ty techniky, jak se učíme. A pak, když je už umíme.
Natka: No, prostě když se to umí, tak to je ještě zábavnější, protože to člověk umí a je to pro něj jednodušší, než když se to učí.

A co baví tebe, Katko?
Káťa: Mě baví asi taky nejvíc ty techniky. Ono je to zábava, i když se to učíme. Ale největší zábava to je, když to pak už umíme.

A je něco, co vás na tréninku nebaví?
Káťa: No třeba, když máme dělat žabáky přes celou tělocvičnu nebo kotrmelce a tak.

A byly jste na Jedlový?
Nikča: Jo, to je úplně nejlepší tábor na světě.
Káťa: To bylo vážně super, úplně nejlepší tábor.

A proč?
Natka: No, cítíme se tam dobře.

Kolikrát už jste tam byly?
Natka: My s Nikčou už jsme tam byly dvakrát a Káťa tam byla jednou.

A byly jste už na zkouškách v aikidu?
Nikča: Jednou.
Káťa: Na prvních.

A jaký to bylo? Jak se vám to líbilo?
Káťa: Dobrý na to, že jsem tam byla poprvé.
Natka: No, jednou se nám to tam moc nepovedlo, ale pan komisař nám to ukázal a pak už jsme to uměly.

A chystáte se na další zkoušky?
Káťa: Jo, ale na Jedlový asi ne, to je ještě brzo.
Nikča: My taky ne, dlouho jsme nebyly na tréninku, tak to chceme ještě natrénovat.

Jak často máte tréninky, když se trénuje v dojo?
Káťa: Dvakrát týdně.

Chtěly byste je mít i častěji?
Nikča: Jo, klidně.
Káťa: To jo, klidně.

A není to dřina, takovej trénink?
Natka: Je to hodně velká dřina.

Co je na tom tak náročnýho, vždyť se jen tak házíte po zemi, ne?
Natka: No ale ony jsou náročný i ty techniky a když to máš dělat dobře, tak je to hodně namáhavý.

A tím myslíš, že je to namáhavý na hlavu, nebo že tě z toho třeba bolej i svaly?
Natka: No, taky na tělo je to namáhavý.

Ale stejně byste zvládly víc tréninků za týden, i když je to namáhavý?
Káťa: Jo.

A co rodiče? Nezkoušely jste je přemluvit, aby chodili taky?
Natka: Ne, ještě ne.
Káťa: Ne. Ale oni by asi ani nechodili.
Nikča: Oni by nechtěli.

A chtěly byste vy, aby chodili?
Natka: Já asi nechci, aby chodili.

Proč ne?
Natka: Protože by mě pozorovali, jak cvičím.

Vadí vám, když někdo na tréninku sedí a kouká, jak cvičíte?
Káťa Jo, mě to rozptyluje.
Natka: Bylo by lepší, kdyby tam nechodili.
Nikča: Protože oni pak mávají a tak.

Vy jste byly i ukázkách, že jo?
Natka: Jo. Teda ségra ne, protože ta měla něco s nohou, takže jsem tam byla jen já a Káťa.

A tam jste se nestyděly? To vám nevadilo, že tam bylo tolik lidí?
Natka: No, ti nemávali, nenatáčeli, jenom se koukali a nerozptylovali nás, takže to nám nevadilo.

Takže vám nevadí, když na vás někdo kouká, ale vadí vám, když vás rozptyluje.
Natka: No, a natáčení třeba, to mě nejvíc rozčiluje.

A už jste přihlášený na letošní Jedlovou?
Všichni: Jo.

To je super, já taky. Tak se tam uvidíme. Myslíte, že nám ještě otevřou dojo teď do konce školního roku?
Natka: To nevím, ale už se moc těším, už mi to začíná chybět.
Nikča: Mně taky
Káťa: Mně taky, už hodně.

A chybí vám víc ten trénink nebo ty lidi?
Natka a Nikča: Obojí.

Vy někdy trénujete aikido i s dospělýma. Jak se vám s nima cvičí ve dvojici?
Natka: No, je to dobrý.
Káťa: Je to těžší, ale je to zábava.

Těžší, protože jsou moc velký?
Káťa: To taky.
Nikča: A mají velkou sílu.
Káťa: Ale prostě je to jiný, než když cvičíme třeba s Natkou nebo s Nikčou nebo s ostatníma.

Pomůžou vám trochu dospělí, když s nima cvičíte?
Nikča: Jo, hodně.

Nechají se zahodit?
Káťa: Ne. Musíme to udělat správně.

Takže vám to nedají úplně zadarmo.
Natka: Ne.

A jak vám to vychází časově, když dvakrát týdně trénujete?
Natka a Nikča: Dobře.
Káťa: Akorát mně končí kytara a za dvacet minut mám trénink aikida, ale stíhám to. Tak je to dobrý.

Hraješ na kytaru? Já na nic nehraju. Co vy, holky?
Natka: No, já jsem hrála na flétnu, ale teď už moc ne, teď spíš jezdím na koních.
Káťa: Koně jsou úžasný.

Tak to se hodí, že z aikida umíte padat, když jezdíte na koni, ne?
Natka: Jo, já jsem to jednou použila.
Káťa: Já jsem ještě z koně nepadala, takže zatím dobrý.

A někde jinde jste aikido využily?
Natka: Třeba když jsem padala ze žebříku. Z druhý příčky.

Ty pořád někde padáš, z koně, ze žebříku...
Natka: Jako z koně ne. Já jsem ho vedla a on se pak rozběhl a povalil mě na zem.

A co vy ostatní, někde jste použily něco z aikida?
Nikča: Jo, třeba když jsem šla někde s kamarádkou a nějakej úchyl otravoval.

Tak jsi mu zlomila ruku?
Nikča: Ne, to ne.

A cítíte se líp, když umíte něco z aikida?
Natka a Nikča: Jo, mnohem.

Vy jste taky měly v dojo narozeninovou oslavu. Pozvaly jste si tam i kamarády, co nechodí cvičit?
Natka: Jo, hodně.

A někdo s nich se chytil, že by začal cvičit?
Natka: Jako kamarádi jo, ale buď jim to nevychází časově, nebo jim to rodiče zakážou.

Proč jim to zakážou?
Nikča: Prej jsou moc daleko a nechtěj je tam tak daleko vozit.

A vám to rodiče nezakazujou?
Natka: Ne, jsou rádi, že chodíme.

<<< zpět k Hovorům o BÚ