TAI CHI CHUAN
|
 |
Historie tai chi chuan
Lidé ji osídlovali množstvím nadpřirozených bytostí, kterými vysvětlovali jim nepochopitelné přírodní úkazy a snažili se příznivě si tyto bytosti naklonit. Na tomto podkladě vznikl před tisíciletími Taoismus, učící, jak může člověk žít v harmonii s přírodou i s celým vesmírem. Tito taoisté žili životem poustevníků v lesích daleko od tehdejších měst a vesnic. Byli to lidé neustále potřebující ochranu, ochranu proti božstvům, proti zvířatům i lidem potloukajícími se divočinou s nekalými úmysly. Taoisté byli lidé hledající ve svých meditacích prostředek k znovuobjevení původní čistoty člověka a hledání skutečného důvodu, proč je člověk na světě. Za tímto účelem vznikla měkká čínská umění.
Nejznámějším z měkkých stylů je Tai Chi Chuan. Vycházející z principu Jing-Jang. Tai Chi je neodlučně spjato s pojmem Chi - vitální energie. Koncepce chi vychází z teorie tradičního čínského léčitelství. Podle této teorie je chi obsažena ve všem, nejvíce však ve vzduchu, větru a slunečním záření. Vdechujeme-li vzduch, čerpáme chi, ale chi je daleko více než pouhý vzduch. Je to vitální energie, která nám umožňuje žít. Chi cirkuluje tělem podobným způsobem jako krev, avšak ve větší míře po vlastních drahách - akupunkturních meridiánech. Podaří-li se člověku nashromáždit dostatek této energie, je schopen ji používat k léčení sebe i druhých, ale také k obraně proti napadení, popřípadě k jeho eliminaci.
Součástí teorií čínské medicíny, jenž dala základ teoriím Tai Chi je i nauka o vitálních (akupunkturních) bodech. Vitální body se dají použít k regulaci toku energie chi, jak za účelem léčebným, tak za účelem neutralizovat, paralizovat či dokonce zabít soupeře. Účelem Tai Chi však není útočit na vitální body, naopak, jejich účelem je kultivace chi jedince, který toto umění provozuje. Jsou-li pohyby forem Tai Chi správně a dostatečně pomalu prováděny, zlepšují tok chi organismem a zvyšují její zásobu ve vnitřních orgánech. Zásobárnou chi v těle je podle tradiční teorie bod nazývaný tan - tein (dan tian), resp. celá oblast v jeho okolí (cca 5 cm pod pupkem). Toto je místo, na nějž se žák učí soustřeďovat od samého počátku cvičení a kam také vede svoji energii. Odtud je chi "distribuována" do celého těla. Je-li tělo zdravé, koluje chi po celých 24 hodin rovnoměrně v celém organismu. Cvičení Tai Chi se dělí na dvě základní oblasti. Jednou je cvičení forem, druhou cvičení s partnerem - tui shou. Formy Tai Chi jsou cvičeny převážně beze zbraně, i když existují formy i s mečem, tyčí i kopím. Tui Shou - tlačící ruce je cvičení s partnerem, kdy se cvičenci dotýkají zápěstím a vzájemně si předávají energii.
Na první pohled není schopen laik rozpoznat hodnotu Tai Chi z hlediska boje, avšak mistr velmi záhy přesvědčí své útočníky o tom, jak geniální Tai Chi v tomto směru je! Tai Chi vychází z taoistických principů, které přímo praví: "Co je tvrdé, je ve skutečnosti slabé a co je jemné a poddajné, je silné". Známé rčení o železné tyči zabalené do bavlněného zámotku je toho dokladem. Další rčení o překonání 1 000 liber síly čtyřmi uncemi, to je vyjádření podstaty Tai Chi. Jemnými pomalými pohyby se tělo učí soustředit na správné provedení, správnou dráhu pohybu, učí se oprostit od zbytečných, neekonomických pohybů, které rozptylují sílu.